V dnešní době už jsou počítače pomalu všude. Je jenom málo míst, kde se na ně pořád ještě nedá narazit. A i těch ubývá. Protože výpočetní technika dokáže ledacos.

Někdy nám počítače pomáhají.
–          Šetří člověku čas.
–          A protože time is money, šetří mu i peníze.
–          A peníze mu počítače nejenom šetří, ale taky vydělávají.
–          Zastanou za nás různé práce.
–          Někdy za nás i myslí.
–          Díky nim můžeme komunikovat s druhými lidmi, klidně i na opačném konci světa.
–          Dozvíme se tu všechno, co chceme vědět, kdykoliv to chceme vědět.
–          Můžeme tu nakupovat i prodávat, nebo třeba směňovat.
–          Můžeme se s pomocí počítače stát i slavní.
Ale někdy nám také škodí.
–          Kolik času na internetu jenom promrháme!
–          Kolikrát tu jenom někomu naletíme a o peníze přijdeme!
–          Kolikrát se tu snažíme, aby pak počítač kleknul a my jsme o všechno udělané přišli, nebo kolikrát nám to někdo zničí neúmyslně nebo vědomě třeba nějakým virem!
–          Kolikrát nás přesvědčí díky internetu i o tom, co vůbec není pravda!
–          Kolikrát jsme tu v kontaktu s někým neznámým, o kom si myslíme, že je náš přítel, až se nakonec ukáže, je to tak vůbec není!
–          Kolikrát tu naletíme falešným obchodníkům, a zbydou nám jen oči pro pláč!
–          Někdo může zneužít to, co v počítači máme nebo co jsme z něj poslali na síť, třeba i k našemu šikanování, vydírání a podobně.

Počítače jsou prostě pomocníci i škůdci současně. Ale přesto jim nic z toho nemůžeme přičítat. Počítače nenesou vinu skoro za nic. Za všechno můžou výhradně lidi, kteří je obsluhují.
A proto je třeba, abychom vždycky mysleli, od chvíle, kdy počítač zapneme, až do chvíle, kdy je definitivně vypnutý.
Protože různí šejdíři jsou všude a čekají možná právě na to, až uděláme osudovou chybu. A když ji uděláme, využijí ji. A my to pak musíme namáhavě a složitě dávat do pořádku. Pokud se to teda dá ještě do pořádku dál.
Takže u počítače musíme myslet. I když je často chytřejší než my sami.