Za posledních 101 let se v české kotlině celkem sedmkrát změnil politický režim, počítáme-li částečné uvolnění poměrů v roce 1968. To je na jednu malou evropskou zemičku až až. Období svobody a demokracie, které prožíváme posledních třicet let, je v těchto stoletých dějinách nejdelší. Škarohlíd (nebo pamětník) by mohl říct: „Zatím“. Zdánlivě se není čeho bát, Česká republika je pevně usazena v evropských vojensko-politických strukturách, se svými geografickými sousedy má nadstandardně dobré vztahy a převážně společné zájmy. Rizika ztráty svobody a demokracie však existují nadále a bohužel spíše posilují, než by ztrácely na intenzitě a nebezpečnosti. Co je nejhorší, tentokrát si za to můžeme sami, žádný soused s imperiálními choutkami nás neohrožuje.

dav lidí

Společnost není beztvarý nehmotný pojem, je to živý organismus tvořený lidmi s nejrůznějšími charakterovými vlastnostmi. Největšími nepřáteli zdravé společnosti jsou lhostejnost, nevšímavost, přezíravost a nezájem. Současná společnost v České republice je tímto jedem bohužel infikována. Doslova, tuto otravu si totiž nezpůsobila sama. Kdo je na vině?  Udělejme si jednoduché srovnání. Po nabytí svobody na sklonku osmdesátých let minulého století se drtivá část české společnosti semkla proti společnému nepříteli a v prvních svobodných volbách řekla komunismu jasné ne. Potíž byla v tom, že nebylo čemu říct jasné ano. Charismatická osobnost prvního polistopadového prezidenta udržovala společnost v mylné představě, že se politika obejde bez klasického parlamentarismu. Neméně charismatické osobnosti prezidenta následujícího s prezidentem současným tuto představu nekompromisně zaplašili.
zapálená prskavka
Neposuzujme nyní, co je správné a co nikoli, posuzujme atmosféru, která tehdy ve společnosti vládla. Činnost a chování politiků byly pod drobnohledem, převládal zájem o budoucnost, lidé byli aktivní, diskutovalo se a co je nejdůležitější, politici, třeba jen částečně usvědčení z jakéhokoli pochybení sami odcházeli ze svých funkcí. S mírnou nadsázkou lze říci, že zatím poslední pravicovou vládu této země, jak se později ukázalo, stála „život“ jedna nezdaněná kabelka.

Kvůli problémům členů současné vlády se na Václavském náměstí a na Letné tento rok scházejí statisíce občanů z celé republiky. Opět nehodnoťme, zda jejich aktivita je společnosti prospěšná či nikoli. Důležité je, že činnost a chování politiků jsou stále sledovány, zájem o budoucnost nevymizel, lidé jsou stále aktivní, diskutuje se… A co vládní politici?  Jejich přístup k této občanské aktivitě ve společnosti charakterizují právě lhostejnost, nevšímavost, přezíravost a nezájem. Někteří členové vlády počínaje premiérem jsou stále v hledáčku vyšetřovacích orgánů národních i evropských, ale kdo by očekával nějakou sebereflexi, je notně zklamán. Inu, staré pořekadlo o rybě a zápachu má stále svoji platnost. Alespoň na něco se můžeme spolehnout…  

 

4.5/5 - (6 votes)