Láska, láska, láska. Určitě jste pocit lásky od někoho z vašeho blízkého okolí zažili, ať už od vaší životní lásky, nebo od rodičů či jiných příbuzných . Co to vlastně láska je? Pro každého z nás to znamená něco zcela jiného, každý máme svoji vlastní definici pro lásku. Lásku k nám může chovat i náš milovaný domácí mazlíček, nejedná se o pocit, který je jen a pouze mezi lidmi. Takový pejsek, kterého máte doma, má vlastně jen vás. Je rád, když jej podrbete a pomazlíte se s ním. Váží si vás více, než si dost možná myslíte. Každý domácí mazlíček si svého pána váží a je na něm nějakým způsobem závislý. Ale co je teprve láska v životě jako takovém? Bez lásky bychom dost možná nebyli ani my.

Rodiče, když jsme byli malí, tak se o nás starali, pečovali o nás co nejvíce a to vše jen a pouze lásky. Druhou kapitolou je životní láska, kdy si najdeme naši drahou polovičku, se kterou strávíme zbytek našeho života. Není nic krásnějšího, než mít při svém boku neustále někoho, komu na nás záleží, kdo se o nás zajímá, zeptá se nás, jak se nám dařilo, umí nás rozesmát, je nám s ním dobře a zkrátka z jeho strany vidíme takový zájem, který nevidíme od nikoho jiného. Plnit své koníčky s někým, kdo při nás stojí a trávit s ním svůj volný čas je to nejlepší strávení volného času, co snad může být. Měli bychom si navzájem dávat najevo naší lásku, aby ten druhy věděl, jak moc si ho vážíme, jak moc ho v životě chceme a potřebujeme.

Nikdo by neměl být na život sám, mít společnost není nikdy nic špatného, pokud je tedy vše tak, jak má, rozumíte si a nemáte spory, které by váš vztah nějak výrazně ovlivnily. To přeci jen nechce ve vztahu asi nikdo, to pak je lepší se rozejít, nebo si dát alespoň pauzu, abyste si mohli v hlavě vše srovnat a urovnat si priority, abyste neztratili sami sebe. Nezapomínejme si lásku projevovat.